Proč byste nepřežili zimu v Západozemí, jak s tím souvisí průmyslová revoluce a proč je to příklad skvělého worldbuildingu

Podnětem k tomuto článku bylo video, jehož cílem je na konkrétních číslech vysvětlit, proč byste jako obyčejný rolník v Západozemí pravděpodobně nepřežili ani kratší zimu. Ponechme teď stranou, že můj algoritmus byl v posledních letech nakrmen takovým množstvím GoT obsahu, že tohle je pro něj v podstatě normální úterý, a věnujme se tomu podstatnému. Tedy otázce, která mě vždycky lehce dráždila, když přišlo na worldbuilding (zejména) ve vysoké fantasy: jak může svět, který je silně inspirovaný reálnou historickou epochou, existovat v naprostém (a v zásadě zamýšleném) časovém vakuu? A ukázalo se, že GoT se svým bizarním necyklickým střídáním ročních období je perfektní příklad, na kterém ukázat, 1. jak fungovala a rozvíjela se skutečná středověká společnost, 2. proč v kontextu toho worldbuilding vysoké fantasy vlastně nedává smysl, a 3. co je na GoT jinak, že to v něm funguje. Spoiler alert: je to zima.

Středověký setting a časové vakuum

"Jakože středověký" setting je typický hlavně pro vysokou / hrdinskou fantasy, následující ale bude platit asi pro jakýkoliv subžánr, který svůj worldbuilding otevřeně staví na středověkých reáliích[1] - hradech, rytířích, feudálním systému a více či méně romantické (nebo naopak temné) variaci na toto období evropských dějin. Tenhle motiv má původ v celé řadě zdrojů, od Tolkiena po artušovské legendy, a ve své typické podobě je poměrně statický: mocné hrady strážily krajinu, kam až paměť sahá, král je dědicem panovnického rodu se staletou tradicí a po původu samotného království radši nikdo moc nepátrá. Příklad za všechny budiž rod Starků, který by měl být podle ságy starý asi 8000 let.

Středověk, ze kterého reálie vysoké fantasy vycházejí, je přitom reálná historická epocha hluboce ovlivněná tím, co jí předcházelo (především rozpad římské říše a následující období chaosu a civilizačního úpadku) a která se zároveň ve svém průběhu dynamicky vyvíjela (taková Francie 7. a 12. století jsou velmi odlišná místa co do podoby politického systému, kultury, technologické úrovně a uspořádání společnosti vůbec).

Samozřejmě, že do příběhu se tohle přenáší obtížně, protože to vyžaduje vymyslet nejenom svět, ve kterém se hrdina právě nachází, ale načrtnout alespoň hlavní obrysy toho, co bylo před ním. Dalo by se snad i namítnout, že na samotné myšlence středověkého settingu, který ve skutečnosti podléhá dlouhodobému vývoji (takže mocným rytířům předcházely pravěké tlupy s kyji), je něco hluboce nežánrového. Na druhou stranu: právě proto, že středověk slouží ve vysoké fantasy jako tak častá a v podstatě povinná inspirace, setkáváme se taky s obrovským množstvím šablonovitého worldbuildingu, který už s tou skutečnou epochou nemá moc společného, líně opakuje zažitá klišé a kde neví, sáhne po modernitě s "historickým" filtrem: hrdinové každý večer najdou u cesty hostinec (čti hotel), "středověká" společnost má plně rozvinutou monetární ekonomiku a církev je nejasná instituce v pozadí ze všeho nejvíc připomínající španělskou inkvizici [2]. V té chvíli už jsem jako čtenář značně otrávená a znuděná, protože taková tvorba světa je prostě lenost a / nebo neinformovanost. Bohužel je takových případů plno.

Západozemí je na první pohled klasický případ high fantasy settingu: feudální systém, hrady, rytíři. Ve skutečnosti je ale jedním z mála příkladů toho, jak může "středověká" společnost opravdu existovat ve zdánlivém bezčasí, které je pro žánr tak typické. Jak je to možné? It's the economy, stupid.

Jak fungují zimy v Západozemí

Na celém worldbuildingu Písně ledu a ohně je klima jeden z nejzajímavějších aspektů (a podle mě i nejvíce znepokojivých). Ve zkratce, léta a zimy se tu střídají v extrémně dlouhých a obtížně předvídatelných cyklech. Tříletá zima není nic výjimečného a dlouhé léto, na jehož konci sága začíná, trvalo celou dekádu. Jak uvádí Wikipedie GoT, podle samotného GRRM má zvláštní střídání ročních období svůj důvod, který je součástí celkové zápletky [3]. Přestože dlouhé zimy nedopadají na všechny části kontinentu se stejnou silou (zatímco na severu sněží i v létě, v Dorne bude i běžná zima spíš mírná), ve fungování této preindustriální společnosti je to naprosto zásadní faktor. Kratší zimy nejsou v sáze popisované jako nepřekonatelná přírodní katastrofa (alespoň z pohledu šlechty), ale i tak jsou vnímány jako tvrdé časy, kdy celá společnost prochází zatěžkávací zkouškou a sen o jaru pro mnohé zůstane jen snem.

Hlavní argument videa je následující: jako obyčejný rolník byste pravděpodobně nepřežili ani tu "obyčejnou", třeba tříletou zimu. Stojí za ním poměrně komplexní výpočet toho, kolik kalorií potřebuje člověk k přežití tříletého období bez možnosti vypěstovat si další jídlo, jestli je možné takové množství potravin skladovat a zda by středověká společnost byla schopná tak veliké zásoby vůbec vyprodukovat. Finální verdikt je ale jasný: odhadem 60 % populace Západozemí by nepřežilo tříletou zimu. Část obětí by zemřela hlady, protože středověká společnost s relativně primitivním zemědělstvím a technologickou úrovní nebude schopná vyprodukovat a skladovat množství potravin dostačující k přežití všech. Další část podlehne chladu a epidemiím, které po hladomorech typicky nastávají a vezmou si životy až 20-30 % přeživší oslabené populace.

Pro srovnání k těm 60 %: morová rána, která zasáhla Evropu na konci středověku a která představuje jednu z nejničivějších epidemií v lidské historii, stála život až polovinu evropské populace. 50 %. Zkrátka a dobře, na společnost v Západozemí by i relativně krátká zima měla absolutně zničující a dalekosáhlé dopady.

Od středověku až po průmyslovou revoluci aneb mechanismus společenského rozvoje

Pojďme teď výše načrtnutá čísla brát hodně s rezervou. Předpokládejme, že řada lidí se uživí lovem nebo najde jiné způsoby přežití třeba po vzoru skandinávských společností, které dokázaly fungovat i v severských až arktických podmínkách, a nechme zemřít "jenom" 20 % populace. Tak jako tak pořád stojíme před kombinací faktorů, které budou úspěšně bránit jakémukoliv dlouhodobému společenskému rozvoji. A to ze tří důvodů: 1. bude extrémně obtížné vytvářet rezervy (potravin i jiných nezbytností), 2. celková populace nikdy nedosáhne kritické masy potřebné pro společenský rozvoj a 3. společnost bude celkově mnohem násilnější.

Vezmeme to popořadě. Zaprvé, ve středověké společnosti s relativně primitivním zemědělstvím bude extrémně obtížné vytvářet dostatečné zásoby potravin a dalších komodit nutných k přežití dlouhé zimy. Akumulace "kapitálu" (tedy zásob, které aktuálně nepotřebujeme k přežití a které nám dají čas věnovat se i něčemu jinému než shánění jídla) bude tím pádem extrémně malá. Protože středověká společnost bude mít problém už jenom s tím shromáždit dostatek zásob na zimu, nebude možné "dát stranou" (třeba pomocí daní nebo desátků církvi) dost na to, aby to třídě lidí umožnilo přestat se rýpat v hlíně a začít se věnovat činnostem jako věda, vynalézání nových technologií, kultuře a umění. V terminologii naší historie, nikdy nedojde k renesanci, která v bohatých italských městských státech dala vzniknout celému novému způsobu pohledu na svět, stejně jako nespočtu vynálezů a nových technologií, které na oplátku zvýšily produktivitu zemědělství (a tedy celé ekonomiky) a umožnily vytvářet větší zásoby "kapitálu" nutného nejen pro přežití, ale hlavně pro další společenský rozvoj.

Bod dva: celková populace bude příliš malá, než aby dosáhla kritické masy nutné pro zásadní změny. Protože pětina lidí nepřežije ani běžnou zimu, populace zůstane relativně malá, a i když možná dojde k jednorázovým nárůstům během úrodného léta, každá další zima je zase vymaže. Proč je to problém? Podívejme se zase na historii středověké a novověké Evropy, v podstatě až do průmyslové revoluce. Díky tomu, že nové technologie a vynálezy zproduktivnily zemědělství, došlo k prudkému nárůstu populace: lidé byli zvyklí mít hodně dětí kvůli smutné realitě vysoké dětské úmrtnosti, což se měnilo jen pomalu. Když se zlepšily podmínky, dospělosti se najednou dožilo mnohem víc lidí než dříve. Na venkově tak docházelo k přelidnění a ti, kteří tam nedokázali najít své místo (typicky proto, že nevlastnili půdu), odcházeli hledat štěstí do měst. Tam sytili nově vznikající společenskou třídu, která: 1. stála v opozici vůči šlechtě a 2. pracovala v manufakturách a v něčem, co by se dnešní optikou dalo připodobnit k zárodku průmyslu – tedy výrobě technicky komplexnějšího zboží, které dál zvyšovalo technologickou úroveň a přispívalo ke společenskému rozvoji.

Tady se samozřejmě dopouštím extrémního zjednodušení a do jednoho mechanismu cpu stovky let vývoje roztahaného napřít Evropou. Základní princip ale zůstává zachovaný: společnost se uživí, i když v zemědělství bude zaměstnaná menší část populace, a přebyteční lidé odejdou do měst, kde jejich práce dál přispěje k rozvoji vědy, technologií, ale i sofistikovanější společenské a politické organizaci. Ve světě, kde i mírnější zima zabije pětinu populace, se podobné kritické masy nikdy nedosáhne (ani kdybychom si odmysleli bod 1).

A konečně bod tři: míra násilí a konfliktu v politickém systému, která bude v našem případě hodně vysoká. V Západozemí stejně jako v naší společnosti jde část "kapitálu" (ať už dolarů, nebo jídla vypěstovaného přes léto) na obstarání bezpečnosti celé společnosti. Ekonomové tomu říkají dilema "guns or butter" ("zbraní nebo másla"): z jedné hromady (peněz / jídla) musíme obstarat jak bezpečnost (armádu), tak mírové fungování společnosti (v našem případě sociální systém jako nemocnice a školy, v případě Západozemí třeba církev provozující kláštery, chudobince a špitály, nebo velký dvůr, na kterém si král bude držet početnou smečku vynálezců a filosofů). V situaci, kdy se celá společnost jednou za pár let pohybuje na pokraji smrti hladem, bude pro mnohé nejjednodušší cestou k záchraně zdroje prostě někomu ukrást. Násilí bude tím pádem na denním pořádku.

Do jisté míry tomu bude bránit samotná feudální struktura, která ostatně z toho důvodu taky existuje: bandu lapků zažene zeman z přilehlé tvrze, rebelujícího menšího šlechtice srovná do latě jeho lenní pán a nad celým systémem bude jako hegemon dozorovat král. Ale to nefunguje vždycky: i lokální šlechtic si musí vydržovat nějakou ozbrojenou sílu (která nebývá vůbec levná), aby na svém území udržel klid, takže část "kapitálu" (zásob na zimu) půjde vždycky na nutnou, ale neproduktivní obranu. A hlavně, jak vidíme v samotné Písni ledu a ohně, ani král často není schopen udržet si kontrolu nad celým územím a zabránit tomu, aby mezi sebou nejsilnější šlechtické rody válčily, což samozřejmě vede k naprosto zničujícím konfliktům.

Násilí bude všudypřítomným důsledkem neustálého pocitu nedostatku, živeného strachem z toho, že další zima je za rohem a pro vás a vaši rodinu může být ta poslední. Už tak omezené zásoby potravin a dalších nezbytností (aka náš "kapitál") tak bude vynakládán primárně na obranu a nikdy nedostane příležitost naakumulovat se dostatečně na to, aby vedl k reálnému společenskému rozvoji.

Průmyslová revoluce v Západozemí

Kdyby mělo Západozemí klima jako Evropa, svět, ve kterém se odehrává Píseň ledu a ohně, by byl dost možná jen drobnou epizodou z doby temna, kterou brzy překryje technologický a společenský rozvoj uhánějící kupředu mílovými kroky. V Braavosu, Qarthu a dalších městech za Úzkým mořem učenci dnem i nocí pracují na technologických inovacích, které jednoho dne pomohou zemědělcům snáz zasít a sklidit větší úrodu, vyléčí mnohé dřív smrtelné nemoci, urychlí dopravu nebo jednou třeba i zásadně zdokonalí textilní výrobu. V Západozemí to povede k populační explozi, která vyžene desítky tisíc nepotřebných rolníků do měst, kde postupem času vytvoří úplně novou společenskou třídu. Bohatí měšťané ve Starém městě, Lannisportu a Králově přístavišti se budou cítit čím dál rovnější starým šlechtickým rodům, a v daleké budoucnosti se je dokonce možná pokusí svrhnout v západozemské verzi francouzské revoluce, hlásající smrt aristokracii jako vládnoucí třídě. V následujícím století zaplní krajinu od Vysoké zahrady až po Řekotočí kouřící továrny, které budou poprvé chrlit masově vyráběné zboží, Královo přístaviště se Zimohradem spojí železnice a Západozemí se stane konstituční monarchií nebo možná dokonce republikou. A společenský vývoj bude uhánět dál a průběžně měnit žánr příběhu, od steampunku přes "současnou" urban fantasy až po science fantasy odehrávající se ve společnosti budoucnosti disponující dosud neexistujícími technologiemi. Fantasy setting přestává být bezčasý, naopak se v souladu se silami historického vývoje proměňuje a současně s tím mění i žánr, který k danému prostředí "pasuje". Klasickou vysokou fantasy jsme dávno opustili.

Kruté dlouhé zimy v necyklickém klimatu tohle všechno mění. V Západozemí bude extrémně těžké akumulovat dostatečné rezervy potravin a dalších nezbytností, aby více než extrémně malá skupina aristokratů mohla trávit život jinak než v samozásobitelském zemědělství. Populace nikdy nebude dost velká na to, aby vytvořila novou společenskou třídu ve městech a vytvořila politickou protiváhu feudální aristokracii. A konečně neustálá přítomnost konfliktu, od často krvavých potyček mezi sousedy až po zničující konflikty, jako je Válka pěti králů, budou vždycky odčerpávat naspořené zdroje a případně je i aktivně ničit. Je tak naprosto klidně možné, že Starkové vládnou Zimohradu posledních 8000 a za tu dobu se toho co do technologické úrovně a uspořádání společnosti vlastně moc nezměnilo[4].

A právě v tom spočívá genialita zimy à la GRRM jako nástroje pro tvorbu světa. Netuším, jestli on sám pracoval s úvahou, kterou jsem tu předestřela, ale to nakonec není důležité. Na čem záleží nejvíc, je to, že atmosféra bezčasí typická pro vysokou fantasy tady není samoúčelná, naopak je zabudovaná do samotné podstaty fungování světa. Už nemusíme mluvit o "jakože středověku". Máme před sebou svět, který možná nese středověké rysy, ale v zásadě funguje podle svých vlastních pravidel a mechanismů. Zápletka se odehrává v rámci vymezeném těmito mechanismy a celému příběhu to dodává specifickou a jedinečnou atmosféru. Jinými slovy, tvorba světa na úplně jiné úrovni. A právě o to jde.

Nebylo by to ono bez dalších zdrojů

Protože na konci dlouhého textu všichni nejvíc milujeme nákupní seznam dalších ještě delších textů, bez kterých nemáme šanci původní dílo nikdy pochopit. Tyhle zbytné jsou, ale třeba budou i tak někoho zajímat.

S necyklickým klimatem pracuje sci-fi série Problém tří těles. Kontext je samozřejmě úplně jiný a příběh k tomuto motivu přistupuje mnohem víc technicky, občas ale zaujímá podobný makro pohled jako GoT ve svých nejmrazivějších momentech, kdy vám celou společnost předloží jako mraveniště pod mikroskopem připravené k rozpitvání. Pro srovnání zajímavé.

Že GRRM skutečně umí psát zimu, se můžete přesvědčit v povídce Krutinky. V češtině vyšla například ve sbírce Písečníci a rozhodně stojí za přečtení [5].

Pro opravdové nerdy jsem chtěla přidat ještě odkaz na cca dvouhodinové video řešící ekonomické cykly v Západozemí. Autorem byl myslím The Dragon Demands, žel zmizelo z povrchu zemského (nebo se spíš přesunulo za paywall). Pokud bych na něj ale ještě narazila, určitě ho sem doplním.

[1] GoT, která podle Martina spadá to subžánru epické fantasy, ale má výrazné temné / realistické prvky, je toho ostatně dobrým příkladem.

[2] Evil Catholic je mimochodem samostatný archetyp. Věděli jste to? Já ne. Trvalo mi dlouho, než mi došlo, že jsem na něm vlastně založila celý román.

[3] Na toto téma přirozeně existuje celá hromada konspiračních teorií.

[4] Naopak je dost s podivem, že to vůbec dotáhli až do středověku. Jako nejpravděpodobnější mi připadá, že by fungovali jako nějaká forma lovců a sběračů (tj. děti lesa?) nebo třeba jako nomádské kmeny podobné Dothrakům.

[5] Podle mě třeba otevírá otázku, jestli GRRM není vlastně mnohem lepší povídkář než autor rozsáhlých ság. Ale to je na jinou diskuzi.